Název kolektivu Wrong mi přijde osvěžující i několik let poté, co jsem se s ním seznámil. Je jednoduchý, zvukově rezonuje a vypadá dobře i na papíře. Parta je jednou z těch drsněji znějících pražských kolektivů a se svým zaměřením na surovou, industriální a neobvyklou hudbu se odlišují od svého okolí už od samého počátku.

Je zřejmé, že název Wrong implikuje snahu o dosažení určité off-kvality, přesto jsem strávil s členy tohoto kolektivu nějaký čas abych zjistil, co dalšího je s nimi špatně.

Ušpinit si ruce

Abychom pochopili jak se Wrong poskládal v to, čím dnes je, stojí za to se na chvíli osobitně věnovat cestám jeho původních členů: Mojmírovi, Ondřejovi, Lukášovi a Tomášovi.

Mojmír, známý také jako Trauma, se o těžce stravitelnou hudbu zajímal již od svých středoškolských let, kdy po ní v obklopení metalovými fanoušky, musel pátrat sám. Během svých studií v Brně byl členem kapely Piča z hoven, která vydržela vtipně provokovat své posluchače po dobu 10 let, přestože to ze začátku nemyslela moc vážně. Mezitím Mojmír stále experimentoval, produkoval hudbu pro filmy a divadlo, dál experimentoval a jak sám říká, “postupem času to šlo víc a víc do většího zla”.

Tehdy dvanáctiletému Ondřejovi (HYΛEN) se do rukou dostala kazeta s názvem „Tekno 19“, což byl okamžik, který dodnes považuje za začátek své hudební cesty. Tato kazeta obsahovala trance-techno pecky z přelomu tisíciletí a on jí dokola sjížděl na svém walkmanu. Později, když mu bylo šestnáct, objevil nedaleko svého domova v Neratovicích freetekno párty, která jeho nadšení pro ty nekonečně se opakující se zvuky jenom zesílila. A v té době si taky uvědomil, že hudba na něj může mít nějaký dopad hlavně když mu “rozvibruje břicho”.

Lukáš ‚JimHate‚ vyrůstal na kytarové a punkové scéně, která ho zavedla k poslechu grunge (hlavně In Utero od Nirvany), přes drum’n’bass až k dream popu, darkwave a industriálnímu technu. Vždy se cítil líp v kontextu výtvarného umění a s hudbou mnoho plánů neměl, ale po přesunu ze Slovenska do Prahy se jeho sbírka kazet začala rychle rozrůstat. Působivé množství nahromaděné hudby sebou přineslo i potřebu šířit své objevy dál.

Ústí nad Labem bylo kdysi proslulým krajem freetekna takže není překvapením, že se Tomáš, který se tam narodil a vyrůstal, do náručí této subkultury zatoulal. Původně byl mladým fanouškem punku, metalu a hardcoru, ale jeho zájem o kapely s morbidními názvy (cannibal, death,…) postupně vyprchal i když půvab extrému jej nadále přitahoval. Díky freeteknu objevil svoji vášeň pro objevování ruin světa moderního průmyslu. Množství opuštěných továren a warehousů se stalo jeho pravidelnou destinací, ať už v nich nějaká akce probíhá nebo ne.

Díky společnému zájmu o étos extrémů i díky dalším společným aktivitám jako graffiti se jim cesty zkřížily v Praze kolem roku 2014. Stali se pravidelnými návštěvníky koutů, ve kterých RARE nebo Polygon pořádali své nevšední akce, a zatímco se seznamovali s dynamikou scény, poznávali nové lidi. Zpočátku nezamýšleli nic formálního. Někteří členové to zkoušeli s kapelou, ale po několika pokusech s příchody a odchody nových členů to vzdali.

Během zkoušení na druhé vystoupení tehdy ještě bezejmenné kapely našli slovo, které zachytilo esenci toho, čeho se snažili dosáhnout. Inspirováni kolektivně oblíbeným filmem Wrong Cops od Mr. Oiza si vypůjčili jeho název. Zatímco použití celého titulu filmu nefungovalo, jeho zjednodušení na jedno záporné slovo už ano. A tak se s novým názvem započal i postupný proces odkrývání mnoha vrstev jeho významu.

Poté co se Wrong kapela rozpadla, ustali na nějakou dobu i jejich pokusy o vystupování, ale hlad po neortodoxní a surové hudbě naštěstí ne, a tak diggovali dál.

Lukáš: V tej dobe sme spolu vlastne chvíľku bývali, a mňa to tiež strašne ovplyvnilo. Prenikol som do tej hudby omnoho viac. A potom vznikla potreba s tou všetkou hudbou niečo robiť. Mali sme k tomu čo povedať a vedeli sme, že vieme vybrať niečo zaujímavé.
Mojmír: Víš, že máš dobrou hudbu, která tě baví, ale třeba ji neslyšíš na párty a chceš ji dostat mezi lidi.
Lukáš: Ale zároveň nám chýbala tá špina. To temné nám na scéne chýbalo.

Jonáš: Vrátim sa k názvu Wrong. Vždy som si to vykladal ako statement, ktorým sa chcete vymedziť voči tomu, čo sa vo vašom okolí deje, a ktorý hovorí, že chcete robiť ‘zle’.
Ondřej: S tím se teď trošku ztotožňuju, ale ze začátku to tak nebylo. Až postupně to ten význam nabralo.
Lukáš: Ono v tom ale hlavne nebola žiadna ambícia, skôr len potreba.

Z potřeby, o které Lukáš mluví, vzniklo spojení s Punctem, které je tím nejpříjemnějším místem pro nepohodlí v hudbě, a které dalo jejich zvuku šanci. Kluci se samozřejmě osvědčili, prostor začali využívat pravidelně a dokonce se i stali rezidenty Rádia Punctum. Krátce potom začali nomádským způsobem expandovat do ostatních prostorů po celé Praze a začali také spolupracovat s dalšími kolektivy. V průběhu let si vždy dali záležet na výběru toho nejvhodnějšího místa pro své bookingy. Vzhledem k tomu, že jsem tam nebyl, si můžu ty punkové výkřiky Pelady, kterými trhala Underdog’s na kusy, jenom představovat. Stejně jako Lunu Vassarotti na Altenburgu, díky které musela snad hořet i Vltava.

Co si z akcí, na kterých jsem byl pamatuju velice živě, jsou všechny ty pocity extrémní síly, té nepohodlné surovosti, přerůstajících občas až do úzkosti. Ty spolu s fyzikálními reakcemi těla tlačeného na okraj únosnosti, dokázali posunout i moje vnímání. Ať už to bylo během večerů s labelem Total Black v Punctu, s Drvg Culture a The Empire Line v Ankali, nebo během vystoupení Wrong Corps na Rave Marku od Lunchmeatu, vždy jsem si k té hudbě musel najít cestu. Obvykle to nebylo jednoduché, často to bylo ohromující, občas jsem z toho otupěl nebo jsem se dokonce nudil, ale celý ten proces pokaždé způsobil jakési osobní zjevení a přijetí. A o to možná právě jde.

Ondřej: Co se týče agresivity a surovosti hudby, ta já to tak mám od začátku, furt. Může tam zároveň být taková temná nejistota, ale hlavně tam musí být něco, z čeho mi jde husí kůže. A nemyslím si, že je to jen [životní] etapa. Co chci slyšet hlavně je nějaký prvek, který mě znepokojuje, který mě vyrve z pohody.
Mojmír: Já mám potřebu aby mě ta hudba nějak dokázala nakopat, že ze sebe vybiješ prostě všechno.

To dobré i to špatné

Spolu se zkušenostmi rostlo Wrongu i publikum a tak začali bookovat známější umělce, zejména lidi důležité pro vývoj jejich kolektivního vkusu. I když tito umělci přivedli na parket více návštěvníků v porovnání s běžnými hosty, něco těm zážitkům chybělo. Čím větší jméno, tím víc formálnějším se celý proces stává a začne v něm chybět vstřícnost a intimita, o kterou Wrongu od začátku šlo. Příležitosti pro hlubší spojení mizí.

Kdo že jsou teda obvyklí hosté Wrongu? Umělci, kterým nestačí jenom dorazit, dát si večeři, dostat se do klubu, ze slušnosti si ťuknout skleničkou a zmizet. Umělci, kterých se Lukáš nestydí oslovit po působivém vystoupení v nějakém berlínském klubu, představit se a pozvat je do Prahy. Hosté, kterým nevadí přespat na gauči a ti, co to mysli vážně, když za něco děkují. Lidi, kteří mají pochopení pro étos akce a to, čím by měla být.

Úspěšná klubová kariéra, hraní po celém světě, 10 letů za víkend, to všechno přirozeně ovplyvňuje schopnost hostů navázat se svými hostiteli hlubší kontakt. Neznamená to, že by Wrong již nezval žádané umělce. Koneckonců samotná kvalita hudby je tím nejdůležitějším faktorem v jejich rozhodování. Jde jenom o to, že lidé výše popsaní a čas, který tady stráví, jim zůstává v paměti déle a pohání je vpřed.

J: A čo tá hudobná časť zážitku?
O: To jasně, proto to děláme, ale zpětně si říkáš kurva….já bych z toho chtěl mít i to lidství. Ale samozřejmě to není pravidlo.

S rychle rozvíjející se hudební scénou, jako je zrovna ta v Praze, se jistá míra formality a profesionalizace časem stává nevyhnutelnou. Ekonomicky motivovaný a generický přístup k promotérství, který obvykle plodí jen jednoduché atrakce a zvyšuje stále rostoucí poptávkou po ploché zábavě, je bohužel nevyhnutelný také.

I když je styl Wrongu velmi daleko od sféry stagnujícího a bezpečného techna, podle Mojmíra nejsou zas až tak extrémní, jak by si někteří mohli myslet. Vyzdvihuje Genot Centre, progresivní místní label, který oceňuje za jejich odvahu dělat věci jinak, vyhýbat se trendům, podstupovat finanční riziko a tedy – a co je nejdůležitější –  jít ještě do většího extrému.

Tento přístup v posledních letech mizí a býva utopený všudypřítomnou komercializací či rozsáhlým využívaním elektronických tanečních eventů jako prostých prostředků zábavy. Zábava je pro Wrong velkou součástí toho co dělají, ale jen ruku v ruce s uměleckou kvalitou a autentickými hodnotami, z kterých pak mohou vzejít výjimečné momenty a hlubší zážitky pro lidi. Zážitky, kterých nelze dosáhnout hraním na jistotu.

Špatně, ale dobrým způsobem

Kolektiv se rozšířil v roce 2019 když se k němu připojila Ver, 3D grafička a VJka, která se stala posilou vizuální sekce týmu a čerstvým závanem energie zároveň. Její převážně digitální tvorba, známá svými hrozivými enviromenty a ještě hrozivějšími organismy žijícími uvnitř, byla již dlouho vysoce žádanou mezi několika místními labely. Až ve Wrongu však Ver začala naplno pracovat se světelným designem. Vizuální stránku eventu vnímá jako cestu jak do něj vetknout efemérní umění, které se na okamžik stává vysoce funkčním, a pak bez ohlášení mizí.

Jedním ze stálejších výstupů je její návrh obalu alba ‘Strahov’ od tuzemského producenta C4AT, které nedávno vyšlo na Wrong Tapes, a ke kterému také přispěla animovaným videoklipem. Ver rozvíjí estetiku labelu novým ale konzistentním směrem a je zjevné, že ví kam pokračovat. Do party zapadla perfektně a funguje jí to i v tandemu s Tomášem, s kterým úspěšně kombinují vlastní přístupy a nápady při stavění akcí.

I když Tomáš původně pracoval výhradně s digitální projekcí, postupně objevoval krásu jednoduchosti analogového svícení a dnes už kombinuje obě řešení podle toho, co se zrovna hodí. Obvykle tráví čas procházkami po opuštěných továrnách a pustých končinách, kde nachází nejrůznější objekty a inspiraci pro své další světelné designy. Jednou z jeho posledních realizací byla interaktivně svítící instalace ve výkladě obchodu s všeříkajícím názvem: ‘Dance Before Silence Is Over’.

Po letech dělání věcí špatně se z party stal plně vyvinutý kolektiv. Přestože mají své role rozdělené podle silných stránek, neznamená to, že se vždy drží zaběhlého schématu. Jejich postup a rozhodování závisí na komunikaci a po léta budované důvěře.

Mojmír řeší booking a komunikaci zatímco Ondřej má většinou na starosti produkci přímo na místě. Lukáš se převážně věnuje grafickému dizajnu a tiskařině. Jeho svébytná estetika, kterou do Wrongu otiskl, je rozpoznatelná ať už na ní dělal sám nebo s někým: monochromatická schémata, podivné snímky, výřezy z papíru, ručně kreslené prvky; vše zploštělé do téměř znepokojujících koláží tištěných v Kudla Press – Lukášovu risografickém studiu, ve kterém tráví všechen svůj čas.

V roce 2019, pár měsíců před prvním úderem pandemie, Wrong oslavil se vší parádou své třetí výročí v Bike Jesus. Line-up postavili z mnoha místních a několika zahraničních hostů včetně Bernardina Femminielliho, montrealského performera, jehož praxe se vyznačuje prolínáním hudby, performance a poezie. Byl to “kabaret na cracku” s vulgárním bavičem, veselým a depresivním zároveň, který bloudil mezi publikem a vyrážel mu dech. 

Femminielliho performance je jedním z příkladů rostoucího rozsahu zájmu Wrongu o nové, podivné, vzrušující a zneklidňující věci. Reprezentuje to jejich přesvědčení, že místní publikum má pořád co objevovat, stejně jako jejich potřebu podstupovat risk, pořád se učit a lámat předsudky.

S těmito typy vystoupení se Wrong snaží vybízet lidi k větší otevřenosti, k tomu aby ukazovali vlastní extravaganci a projevovali své skutečné já. Chtěli by taky vidět víc lidí hrajících si se svou sexualitou, identitou, maskami nebo imaginací.

O: Chtěl jsem říct, a trochu mě to mrzí, ale je to daný i povahou nás jako Čechů i Slováků, když tady žiješ tak se samozřejmě adaptuješ na tu náladu, která tady panuje. Že se bojíš, prostě snažíš se být…
M: …nenápadný, abys zbytečně nevystupoval z řady.
O….ale ja to mám v sobě taky, víš…
M: To je ta zažitá česká mentalita.
O: Ano. To tady udělali komunisti, a to tu bude ještě spoustu let. 40 let zla, které tu probíhalo v nás ještě chvilku bude.

Ať už to bylo nedostatkem progresivnějších nelegálních akcí nebo díky duchu freeteku, který je v nich pořád naživu, Wrong přišli před nějakou dobou s nápadem pořádat Secret Rave. Záměrem bylo pokračovat tam, kde energie freetekové kultury začala mizet, ale také spojit komunity spřízněných žánrů. Akce využívá typické old-school rave strategie: DIY produkci bez rozpočtu, spolupráci s dalšími partami, nenápadnější propagaci, silný důraz na postindustriální nebo opuštěná místa a vstup zdarma.

Secret Rave se i navzdory nepříznivým okolnostem loni v létě a spolu s nedávnými přírůstky na kazetovém labelu Wrong Tapes to byly jedny z mála věcí, které se jim během pandemie povedlo uskutečnit. Každý z členů ale zustal činný, přehodnocující a vyčkávající. Někteří pravidelně hrají v Rádiu Laude či na jiných místech, jiní zas modelují nebo tisknou. Pak občas společně prolézají opuštěné továrny a objevují nové teritoria.

Je zjevné, že Wrong jako kolektiv rozvíjí významy svého pojmenování. Jejich aktivity si můžete interpretovat jako kritiku současné situace nebo jako nesouhlas s tím, jak by se věci dít měly. Nebo to prostě můžete chápat jako projev energie či estetiky, která je baví. Ty významy se budou pořád posouvat a ať už to bude jakýmkoliv směrem, můžete si být jistí, že Wrong půjdou tím správným.